Na dlouho opuštěném pozemku vyrostla budova, která má sloužit k rekreaci. Nerovný terén architekti vyřešili 19 sloupy

Pro svou členitost a nerovný terén byl pozemek dlouho opuštěným a nevyužívaným místem. Díky podpěrám na něm teď stojí stavba sloužící jako zázemí komunitní zahrady.

Zdroj fotografie: Tiskové materiály wiercinski-studio, fotograf Przemyslaw Turlej, Adam Wiercinski

Tento pozemek přímo sousedí s historickým parkem, proto nebylo možné jeho terén jakkoliv upravovat nebo měnit. Z toho důvodu byl dlouhá léta nevyužívaný. Architekti z wiercinski-studio však přišli s návrhem, jak do členitého terénu zasadit budovu vhodnou k rekreačním a komunitním účelům. Jen tři kilometry od města nabízí toto místo potřebný klid a spoustu možností aktivního odpočinku pro své návštěvníky.

Město se rozhodlo pozemek využít

Po dlouhodobé nečinnosti se město rozhodlo, že na pozemku vytvoří komunitní centrum, kde si budou moci lidé užít společenských aktivit na zahradě i odpočinku. Samotná stavba se nachází u hlavního vstupu na pozemek, který se pyšní rozlohou 2 800 m². V jeho dalších částech se nachází jednotlivé zahrádky a dílny. Zároveň je zde stravovací zázemí i dětský koutek a mnoho dřevěných teras vhodných pro relaxaci.

Propojení společenství lidí s přírodou

Budova byla zasazena do nejvyšší části pozemku, ze které se nabízí výhled na celý pozemek i dále protékající řeku. K její realizaci bylo využito 19 betonových sloupů, na kterých je posazena lehká dřevěná rámová konstrukce. Tím bylo docíleno vyrovnání svažujícího se terénu. Na hlavní cestu přímo navazuje bezbariérový přístup pro tělesně postižené návštěvníky.

Zdroj fotografie: Tiskové materiály wiercinski-studio, fotograf Przemyslaw Turlej, Adam Wiercinski

Zvolený tvar střechy odpovídá požadavkům jednoduché konstrukce a ekonomického řešení. Dešťová voda, která je z jejího povrchu sváděna do nádrže, se následně využívá k zalévání zahrady. Prostorná terasa, která se tyčí nad svažitou částí pozemku, je přístupná jak ze schodů, tak z uzavřeného prostoru pavilonu, aby se na ni dostali i vozíčkáři.

Okna jako brána do duše domu

Rozmístění jednotlivých okenních otvorů bylo rozplánováno tak, aby poskytovaly výhledy na všechny okolní objekty zájmu. Lze si tak vychutnat pohled do parku, na řeku, oblohu i do společenských zahrad. Zároveň umožňují do vnitřních prostor přivést velké množství přirozeného světla. Různé velikosti i barvy okenních rámů také narušují jednolitý vzhled pavilonu.

Pro obložení celé stavby byly využity modřínové desky, které jsou oblíbené především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám. Napuštěné však byly do černé barvy, aby zvýraznily linie a charakter celé konstrukce. Ocelové doplňky pak ladí s dalšími prvky, které se v zahradě nacházejí. Pavilon s užitnou plochou 60 m² v sobě ukrývá multifunkční místnost pro kulturu i vzdělávání, toaletu a společenskou místnost.