Zdánlivě obyčejná láhev oleje ukrývá mnoho tajemství a mechanismů, které nám mohou v běžném životě velice pomoci.

Obsah

Před otevřením láhve s olejem zpozorněte
Nejde o jedinou chybu spojenou s olejem
Který olej použít?

Koupíte-li novou láhev slunečnicového nebo řepkového oleje, je vybavena plastovým uzávěrem. Ten se musí utrhnout, abyste se dostali k samotnému obsahu. Většina lidí onen plastový kousek okamžitě vyhodí do odpadků, což je však obrovská chyba. Právě nenápadný kousek plastu má totiž velmi přínosné uplatnění. Hodně lidí si ovšem stále myslí, že plastové těsnění je tam jen jako pojistka proti úniku obsahu při náhodném otevření.

Před otevřením láhve s olejem zpozorněte

Situace tohoto typu může nastat například během transportu, kdy je láhev stlačena, ve vodorovné poloze či v dalších nepříznivých podmínkách. Olej sám je velmi obtížně odstranitelný prakticky z čehokoli, hlavně z látek, čalounění či koberců. V autě by šlo o ještě obtížnější, tedy i nákladnější zákrok. S velkou pravděpodobností by ho mohl provést jen odborník v servisu, jenž má k dispozici adekvátní a efektivní vybavení.

Pokládat část uzávěru za pojistku je na místě. Nicméně nejde o jedinou funkci, pro kterou je uzávěr navržen. Hodně drobných součástek nebo částí běžně používaných předmětů má i další účel, který zná kolikrát jen samotný výrobce. Až budete příště otevírat láhev oleje, tento kousek nevyhazujte, ale otočte ho dnem vzhůru a znovu vložte do otvoru. Takto totiž snadno vytvoříte v hrdle malou „výlevku“ pro pohodlné nalévání.

Nejde o jedinou chybu spojenou s olejem

Zalití pánve nebo zeleninového salátu tak bude mnohem jednodušší. Běžný průtok hrdlem dovoluje lít olej opravdu silným proudem, což není vždy praktické. Díky nastavení zátky budete mít vždy takový pramen, jaký zrovna potřebujete. Je to něco jako nástavce na láhve s alkoholem. Podobné nastavení lze provést i na zátkách láhve olivového oleje, který kuchaři často používají do dresinků a k doplnění chuti pokrmů.

Další obvyklou chybou je špatný výběr oleje kvůli bodu zakouření. Čistě vědecky jde o teplotu, při níž začíná docházet k rozkladu oleje a kdy se vlivem teploty začne dělit na jednotlivé složky. Důsledkem toho se oddělí i částice s nízkým teplotním prahem a začnou se připalovat. Kromě nepříjemností pro nádobí dochází také k uvolňování zdraví škodlivých látek. Chcete-li se tomuto riziku vyhnout, je potřeba znát právě bod zakouření.

Který olej použít?

Oleje s vysokým bodem (180–250 stupňů Celsia) jsou například řepkové, kokosové, sezamové nebo ghí, tedy přepuštěné máslo. Tyto typy jsou na smažení potravin vynikající, ale kupříkladu lněný vůbec. Nejširší užití v kuchyni tak má řepkový olej s bodem kolem 240 stupňů Celsia. Z výživového hlediska je z běžných olejů nejvhodnější. Donedávna byl nejpoužívanějším slunečnicový, dle výzkumů však nepatří k nejzdravějším.

Dýňový olej má bod zakouření jen 140, nehodí se tedy pro teplou kuchyni. Má však krásnou vůni evokující vlašské ořechy. Na vysoké teploty se perfektně hodí kokosový olej, jenž má minimum cholesterolu. Často opovrhovanou variantou je normální sádlo, které poslední dobou berou na milost i dietologové. Čisté sádlo je totiž naprosto přirozeným tukem, jeho bod zakouření je 180 stupňů Celsia a na smažení se výborně hodí.