Babička Božena zavzpomínala na tradice, které se pomalu vytrácí. „Mrzí mě, že dnešní děti nezažívají opravdovou krásu Velikonoc“

Velikonoce před sto lety vypadaly jinak než dnes. Zjistěte, jaké tradice byly pro naše předky důležité a bez čeho se velikonoční svátky rozhodně neobešly.

Zdroj fotografie: Nizozemský národní archiv / Creative Commons

Velikonoce patří odnepaměti mezi nejdůležitější svátky, jež v sobě mísí křesťanské i lidové tradice a zvyky, které mají původ ještě v dobách pohanských. Zatímco křesťané si připomínají ukřižování Ježíše Krista a oslavují jeho zmrtvýchvstání, pro jiné znamenají Velikonoce oslavu blížícího se jara a probouzející se přírody. Tradice s těmito svátky spojené se v průběhu časů mění a některé se vytrácejí – především ve městech. Na to, jak probíhaly dřív, zavzpomínala i moje babička Božena. Velikonoce se neobešly bez spousty tradičních rituálů.

Ve čtvrtek se rozléhalo hrkání

„Atmosféra Velikonoc byla cítit už týden, ale ve čtvrtek to propuklo,“ vzpomíná babička. Ještě dnes většina lidí ví, že se čtvrtku před Velikonoci říká zelený. „V tento den se připravovaly pokrmy z prvních čerstvých bylinek, jako je medvědí česnek nebo kopřiva.“ V církevní tradici ve čtvrtek odletěly zvony do Říma a utichly až do Bílé soboty. Zvuky kostelních zvonů tak nahradily hrkačky nebo řehtačky. Děti obcházely s hrkačkami domy a stavení, kde dostávaly něco dobrého na zub. Z domů se vynášelo smetí a pracovalo se na poli, neboť se věřilo, že plodiny vyseté tento den budou dobře prospívat.

Pátek ve znamení smutku

Velký pátek byl pro křesťany dnem smutku a modlení, neboť právě v tento den byl Kristus ukřižován. Byl vrcholem celého půstu – smělo se jíst jen jednou denně. „Brzy ráno jsme s maminkou pekly jidáše (pletence z kynutého těsta).“ Symbolizovaly provaz, na kterém se Jidáš oběsil poté, co zradil Ježíše. Potíraly se medem a věřilo se, že zajistí zdraví a blahobyt na celý příští rok. Na Velký pátek utichly všechny polní práce, podle tradice se nesmělo hýbat se zemí.

Oslava vzkříšení a vítání jara

Bílá sobota byla dnem úklidu a pečení. Pekly se mazance z kynutého těsta zdobené křížem. Měly zajistit hojnost a plodnost. Na večerní mši se znovu rozezněl hlahol zvonů, které se vrátily z Říma. V noci ze soboty na neděli podle křesťanské víry vstal Kristus z mrtvých, takže neděle byla dnem oslav jeho vzkříšení. Po čtyřiceti dnech na Velikonoce končil půst, takže se na stolech mohly objevit tradiční pokrmy – nádivka, pečínka a kynuté mazance.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Pondělní oslavy a koledování

Na Velikonoční pondělí naplno propukly oslavy života a jara. „Chodily k nám desítky koledníků, ne jako dnes, kdy radši každý sedí u počítače. Dnešní děti pravou krásu Velikonoc neznají,“ posteskla si babička. Zvykem, jenž stále přetrvává, bylo koledování s pomlázkou, kterou si každý sám upletl. Vrbové proutí, jímž mladíci šlehali, mělo ženám zajistit zdraví, sílu a krásu. Nejdůležitějším symbolem bylo vejce, které dostali koledníci výslužkou. Na pomlázku jim také děvčata uvazovala barevnou stuhu. Odpoledne na oplátku dívky polévaly chlapce studenou vodou. Na některých místech se polévala i hospodářská zvířata, aby zůstala zdravá.