Pozemek dělila stará kamenná zeď. Architekti se rozhodli respektovat ji jako dědictví, a tak postavili dům kolem ní

Kamenná vinná zeď stojící zde nespočet roků, která ale těžkopádně dělí prostor. Výzva, se kterou si museli poradit architekti při stavbě rodinného domu.

Zdroj fotografie: Tiskové materiály arba, fotograf Jérémie Léon

V projektu, kterého se zhostili architekti ze společnosti arba, se setkává nové se starým. Stojí zde stavitel z minulosti proti tomu z přítomnosti. Který z nich má na pozemek větší nárok? To byla otázka, na kterou se architekti pokusili odpovědět při stavbě tohoto rodinného domu.

Kamenná zeď jako pozůstatek minulosti

Pozemek ve Francii, se kterým za architekty ze společnosti arba přišli současní majitelé, vyvolá na první pohled smíšené pocity. Obdélníkovou zahradu tu totiž dělí na dvě úzké části stará kamenná vinná zeď. Otázkou je, jak ji pojmout. Je to dědictví minulosti? Účel zdi je nejasný, do současné doby jí nezůstala žádná funkce. Co tedy s ní? Je namístě ji zbořit? Nebo poeticky využít její kameny pro stavbu něčeho nového? Nebo ji zapojit do nového projektu? Architekti v tomto neměli od současných majitelů stanovené žádné požadavky.

Rozhodli se zeď z větší části zachovat a rodinný dům postavit do jednoho užšího pruhu zahrady. Zeď „otevřeli“ pouze v jednom místě, kde zároveň vytvořili vstup do domu, a majitelům tak umožnili volně vycházet do druhé části pozemku. V podstatě by se tedy dalo říct, že ze dvou stran dům svírá ona kamenná zeď a stavba je tak obklopena rovnou třemi zahradami, které se různě proměňují podle toho, jak do nich zrovna svítí slunce.

Zdroj fotografie: Tiskové materiály arba, fotograf Jérémie Léon

Dům schovaný mezi vinnými zdmi

Rodinný domek má dvě patra – právě ta výškově vyčnívají nad ponechanými zdmi a lze z nich tedy vyhlížet do okolí. Přízemí je vtisknuté mezi zdmi a majitelům tak poskytuje vítané soukromí. Vysoká střecha je protažena doslova „ode zdi ke zdi“, dokonce ji i částečně překrývá, což majitelům umožňuje dům obejít tzv. suchou nohou kolem dokola. Fasáda domu je potřena černým borovým dehtem, takže barva koresponduje se zvolenou pokrývkou střechy.

Architekti pro dům obecně vybrali především přírodní materiály. Hlavně dřevo představuje propojující prvek. Dřevěné obložení najdeme totiž jak v přízemí, kde se nachází společný prostor v podobě kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, tak ve vyšších patrech. První patro disponuje ložnicí a dětským pokojem, ve druhém jsou poté dva další pokoje. Aby se obyvatelé domu necítili uvnitř stísněně, přízemí je na obou stranách průchozí velkými prosklenými dveřmi.