Společné bydlení jako řešení nejen přelidněných čínských měst
Organizace spojených národů předpokládá, že za deset let bude na naší planetě žít více než deset miliard lidí, z toho více než sedmdesát procent bude žít ve městech. K největšímu nárůstu městské populace by mělo dojít především v Africe a v Asii. Jednou ze zemí, kde se na tuto situaci již z hlediska architektury připravují, je Čína.
Obsah článku
V rámci globálního vzestupu urbanizace a zároveň v rámci boje s nedostatkem dostupného bydlení ve velkých městech se v Číně stává stále oblíbenějším takzvané komunitní bydlení.
Bydlení s přáteli
Komunitní neboli sdílené bydlení není novinkou, podobný styl společných obytných prostor byl typický i pro starověkou Čínu. Dnes se tento styl bydlení vrací do takových velkoměst, jako je například Šanghaj či Peking. Komunitní bydlení je oblíbené především u mladé generace. Mladí lidé často chtějí se svými přáteli trávit velké množství času a právě společného bydlení je jedním z řešení. Originální projekt vznikl v čínském městě Guangzhou a jeho architektem je Mi Xiao. Ten z bývalé staré továrny na cukrovinky, která byla postavena v padesátých letech, vytvořil originální projekt komunitního života, který by byl pro mladé lidi zajímavý a cenově dostupný. Z architektonického hlediska se jedná o velmi zajímavou budovu, ve které můžete se svými přáteli žít i pracovat a zároveň být neustále ve styku také okolním prostorem prostřednictvím nejrůznějších teras a balkonů.
Bydlení s kolegy
Dalším architektem, který se fenoménu kolektivního bydlení ve velkých městech věnuje, je Wang Shuo, který navrhl Komunitní centrum mládeže v provincii Jilin. Toto centrum je místem, kde spolu mladí lidé žijí i pracují. Zajímavou součástí tohoto konceptu bydlení je i bludiště, které nabízí soukromí pro případné milostné příběhy. Velké množství sociálních interakcí mezi lidmi v budovách centra se odehrává také na schodištích, v prostorných chodbách a také na venkovním balkonovém prostoru, který je umístěn po celém obvodu budovy.
