V 90. letech tu byli brutálně zavražděni 2 lidé. Trojnásobná matka popisuje, jak si tento dům mění v bydlení snů

Místo, na kterém v minulosti došlo ke dvěma brutálním vraždám, je nyní útulným domovem pro svobodnou matku se třemi dětmi.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Velká fanynka kriminálních příběhů, Abigail Dengate (38), roky žila v Margate v Kentu ve stísněném dvoupokojovém bytě se svým otcem a dvěma dětmi, když se rozhodla požádat úřady o přidělení domova s větším prostorem. Bylo jí přiděleno jediné volné místo, a sice dům číslo 50, místo činu brutální a děsivé tragédie z konce století. Žena historii tohoto domu znala, i navzdory tomu nabídku přestěhovat se do něj přijala. Byla potěšena a překvapena, když jí po čtyřech letech na čekací listině bylo řečeno, že dům je konečně její.

Místo činu obrovské tragedie

Psychopatický vrah Peter Tobin v roce 1993 v domě znásilnil a následně zavraždil dvě dospívající školačky. Kosterní pozůstatky byly nalezeny o mnoho let později, v roce 2007, právě v domě v Margate v Kentu. Oba rozřezané ostatky dívek byly objeveny v černých pytlích na odpadky zakopané a zakryté betonovou čepicí a zeminou. Notoricky známý vrah řekl sousedům, že kopal pískoviště, když tyto hroby připravoval. Forenzní kriminalisté trávili dny pečlivým prohledáváním nemovitosti.

Sousedům bylo později řečeno, co se na pozemku stalo. Otec jedné z oběti vyzval místní radu, aby dům srovnala se zemí a na místě vybudovala pamětní zahradu. Nastaly však komplikace, protože nemovitost se nachází v oblasti, kde byla velká poptávka po bydlení, a tak se rada rozhodla ji zachovat a zrekonstruovat. O třináct let později současná obyvatelka domu proměnila kdysi děsivé místo činu a nálezu mrtvol na herní koutek pro svou šestiletou dceru, která neví, co se tam stalo.

Stanovisko nové majitelky je jasné

Když se paní Dengate do domu nastěhovala, byl vyzdoben a připraven na bydlení. Jenom si do něj donesla svůj nábytek. Nyní tam žije se svým otcem a třemi dětmi ve věku 21, 17 a 6 let. Nejmladší dcera se jí narodila v době, když už v domě bydlela. Nedávno dokončila zahradu a postavila novou terasu, pergolu a barevné květináče. Pořád dostává otázku, zda v domě nejsou duchové, a rovněž vidí, že lidi na dům často ukazují prstem jako na někdejší místo činu. Abigail rozumí tomu, že minulost domu vzbuzuje zvědavost i po tolika letech.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Dle slov nové majitelky potřeba prostoru převážila všechno ostatní. „Tohle je teď náš domov. Donedávna jsme neměli žádný prostor. Sdíleli jsme ložnice, syn ​​byl s tátou a dcera se mnou, a tak je úlevou, že máme konečně trochu víc místa.“ Abigail chápe postoje ostatních, kterým se zdá divné, že tam chce bydlet. Nezajímá ji však, co se stalo v minulosti, teď je to její domov. „Nechci říct, že nás nezajímá, co se stalo holkám, to bylo hrozné, ale myslím, že nás to od bydlení v tomto domě neodradí.“

Jaký je váš názor na bydlení v domě, který byl místem činu?

Zdroj: DailyMail