Zděděný dům chtěli zdemolovat, ale architekti je přesvědčili pro lepší řešení: Ponechat konstrukci a prodloužit ho

Rodině se dostal do rukou starý dům jako dědictví po dědečkovi. Jeho noví majitelé váhali, zda ho celý zbořit, nebo ho zrekonstruovat.

Zdroj fotografie: S vědomím Caroline Dethier

Objekt, kvůli němuž se majitelé obrátili na společnost Java Architecture, se nachází v oblasti Perche v Normandii. I když rodina měla k domu silnou osobní vazbu, nebyla si úplně jistá, co s ním vlastně udělat. Postaven byl v 70. letech, zatímco skleník i garáž přibyly později. Domům z této doby se obvykle říká „domy Fénixe“, protože se tak jmenoval jeden z hlavních stavitelů tohoto období. A jako další domy z té doby byl i dobře postaven. Nicméně nezapadal do životního stylu nových majitelů. Co tedy s ním?

Rozhodnutí o rekonstrukci

Hlavním problémem byla absence izolace, nedostatek přirozeného světla a integrace domu do kontextu okolí. Klienti tedy chtěli vědět, jaké jsou nejlepší možnosti, zda je lepší vše zbořit, nebo jen přestavět, a využít tak dosavadní konstrukci. Architekti s majiteli nakonec došli ke shodě, že rekonstrukce a rozšíření jsou tou nejlepší volbou. Roli hrálo hlavně to, že základ byl naprosto zdravý i dostatečně silný na to, aby unesl veškerá plánovaná rozšíření domu.

Klientům pak architekti vysvětlili, že demolice je zaprvé zbytečná, zadruhé by neměla dobrý dopad na okolní prostředí. Fénixův dům tak dostal novou šanci na příznačné znovuzrození. Měla se zlepšit tepelná kondice stavby a objekt se měl otevřít pro nový kontext obývání. To znamenalo více ložnic a větší obývací pokoj. Následovalo vytvoření vnějších prostor, aby bylo možné užívat si venkovní prostředí po většinu ročních období. Tedy nejen občas.

Stejně jako znovuzrození bájného ptáka

Fénix tak doslova povstal z popela. Celá budova byla pokryta dřevěnou kostrou poté, co byly odstraněny nepoužitelné části. Jednalo se hlavně o střechu garáže a skleníku. Nová struktura měla tři hlavní cíle. Vzniklo tak rozšíření obývacího pokoje, který se navíc otvírá přímo do okolní přírody. Současně se garáž změnila v obyvatelné prostory, jakýsi polopokoj. To také sjednotilo odlišné části celého domu.

Zdroj fotografie: S vědomím Caroline Dethier

Západní fasáda domu byla odstraněna v zájmu prodloužení obytných prostor. Pomohlo to také vzniku rodičovské ložnice v prvním patře. Původní geometrie domu byla prodloužena dřevěnou strukturou pokrytou laminátem. Prodloužení je otevřené a pouští do obývacího pokoje přirozené světlo. Fasádu pokrývá claustra, která vytváří intimní pocit a v horkém létě také brání přehřátí vnitřních prostor. Pobyt uvnitř tedy nevyčerpává a neunavuje.

Transformace garáže

Garáž nacházející se ve východní části stavby už noví majitelé nepotřebovali. Na druhé straně bylo však třeba více ložnic pro případné hosty. Stejně tak chyběl venkovní prostor propojený s kuchyní. Bylo třeba zajistit možnost pobývat venku během každého ročního období. Proto se architekti rozhodli použít stejnou strukturu, která prodloužila protilehlou část. Vznikla tak jakási „druhá kůže“ celého domu. Vertikální prodloužení vytvořilo pokoje pro děti, spodek je určen pro hosty.

Zdroj fotografie: S vědomím Caroline Dethier

Tento projekt nádherně ukázal, že prakticky každá budova stojí za zachování, i když už vypadá zastarale, případně ztratila architektonicky zajímavé prvky. Zabránit destrukci není cílem jen u vysoce ceněných historických budov, vztahuje se to na jakýkoli druh stavby. Svět je tudíž plný „fénixových“ budov, které jen čekají, až se budou moci znova narodit ze svého popela. Jen je třeba, aby architekt škrtl sirkou.

Architekti:	Java Architecture
Realizace:	2022
Lokalita:	Francie