Neuvěřitelná architektura včel jako inspirace pro lidstvo
Když se řekne architektura, vybaví si většina z nás nejrůznější budovy a stavby. Napadlo vás ale, že na architekturu se dá dívat také z jiného úhlu pohledu? Tímto pohledem jsou včely. Včely odjakživa patří k tvorům, které lidstvo přitahovaly a budily jeho zájem.
S výjimkou Antarktidy se vyskytují na všech kontinentech a doklady o tom, že lidé využívali jejich med, pochází již z doby před více než patnácti tisíci lety. Zbytky medu byly také nalezeny v mnohých hrobkách egyptských faraonů. Z hlediska architektury ale není ani tak důležitý med, jako místo, kde ho najdeme, tedy úl.
Úl jako město
Úly totiž z hlediska své organizace představují něco jako hustě osídlené město, a mohou tak být svou organizací inspirací pro naše lidské městské urbanizace. Podobně jako je hierarchizovaná a strukturovaná včelí společnost, je strukturovaný i úl. Z hlediska podob existuje mnoho konstrukčních typů úlů, od klasických šestihranných pláství až po hnízdící mrakodrapy. Velmi zajímavé jsou také obranné mechanismy úlů, kdy architektura uvnitř je postavena tak, že brouci a další invazivní hmyz, který se snaží proniknout dovnitř, často skončí ztracením se v bludišti a následnou smrtí pokrytím směsí vosku a rostlinné pryskyřice.
Spirálové struktury
Velmi inspirativní je pro lidstvo například australský druh včely Tetragonula carbonarie, která staví terčovité a spirálovité struktury úlů o více než dvaceti patrech. Architekty tak zajímá například to, jak tyto včely vědí, kde začít stavět další buňku a jaké přesné rozměry je třeba dodržet. Každá malá kruhová buňka je vaječná komora, postavená včelou dělnicí, která tam vylučuje vosk, aby vytvořila strukturu. V těchto buňkách následně dorostou včely z vajíčka do dospělosti asi za padesát dní. Když je stavba patra dokončena, pracovníci přecházejí k dalšímu patru směrem nahoru ve spirálovém tvaru. To znamená, že čím vyšší úroveň, tím menší je poloměr.