Jak spolehlivě rozlišit jedlou houbu od jedovaté: Je potřeba sledovat barvu, „límeček“ i typ klobouku
Houbařská sezóna se kvapem blíží a nedočkaví houbaři již vyráží do lesa s očima na šťopkách. Abyste si však byli přesně jistí, co do košíku dáváte, zaměřte se na tyto znaky.
Obsah článku
Sbírání hub patří k nejoblíbenějším aktivitám konce léta a začátku podzimu. Mnoho lidí si rádo procházku přírodou zpestří snahou nasbírat co nejlepší kousky. Velké nebezpečí však představují druhy, které jsou snadno zaměnitelné. Abyste do svého košíku nepřidávali ty, jež by vám mohly způsobit nepříjemné zažívací potíže, nebo dokonce otravu, důkladně kontrolujte jednotlivé znaky.
Na které houby si dát pozor
Základní pravidlo houbaření je nesbírat ty druhy, které neumíte se stoprocentní jistotou určit. Tak se jednoduše vyhnete řadě nepříjemných problémů. Ve skutečnosti se v našich lesích vyskytuje mnoho druhů jedlých hub, jež jsou snadno zaměnitelné s těmi nejedlými. Pozorní byste měli být především u těchto pěti druhů, jejichž rozdíly se vyplatí naučit a znát.
Muchomůrka růžovka a muchomůrka tygrovaná
Někteří se všem muchomůrkám zpravidla obloukem vyhýbají, jiní mají muchomůrku růžovku ve svém jídelníčku zařazenou jako opravdovou pochoutku. Rozdíl mezi nimi poznáte především podle límečku na nožce. Zatímco růžovka ho má vroubkovaný, muchomůrka tygrovaná vždy hladký.
Jakmile na ni narazíte, vůbec ji nesbírejte, protože je prudce jedovatá. Dalším skvělým rozlišovacím znakem je tzv. pochva smrti. Zjednodušeně řečeno – muchomůrky vyrůstají z blanitého vaku, zatímco masáky mají ztluštělou silnou nohu a nic víc. Vyplatí se tedy vždy vyjmout houbu ze země celou.
Holubinka trávozelená a muchomůrka zelená
Zde buďte obzvlášť ostražití, protože holubinka je jedlá jen po důkladné tepelné úpravě, zatímco muchomůrka zelená patří k velmi nebezpečným jedovatým druhům. Jejich nejvýraznějším rozdílem je pochva vespod nohy, která na první pohled připomíná punčochu (viz výše). V takovém případě se jedná o muchomůrku. Noha holubinky je křehká, ničím neozdobená a zelený klobouk bývá zpravidla uprostřed nahnědlý.
Liška obecná a hlíva olivová
Lišky jsou oblíbenou houbou a velkou dobrotou. I přes to, že je velmi výrazná, snadno si ji můžete splést s hlívou olivovou. Při sběru se vždy zaměřte na místo výskytu. Lišky vyrůstají ze země, kdežto hlíva v trsech ze dřeva. Barvu mohou mít stejnou, avšak liší se také tvarem klobouku, protože lišky ho mají na okrajích zprohýbaný. Někdy mohou mít tvar kalichu.
Ryzec smrkový a ryzec kravský
Zaměnění těchto hub vám může způsobit pocit nevolnosti, silný průjem, nebo dokonce zvracení. Abyste si ověřili, na který druh jste narazili, řízněte do něj. Z ryzce smrkového by mělo vytékat mléko v jemně oranžové barvě, zatímco z kravského vytéká bílé. Ryzec kravský má navíc klobouk zdobený světlými kruhy, jež působí kontrastně k jeho načervenalé barvě.
Hřib kovář a hřib satan nebo kříšť
Kovář patří mezi oblíbence, avšak musí nejdříve projít důkladnou tepelnou úpravou. Bezpečně ho poznáte podle toho, že po odkrojení kousku nohy dané místo výrazně zmodrá. V případě řezu u satana dochází jen ke slabému zmodrání. Jeho klobouk je také výrazně světlejší. Často je bělavý až našedlý. Mnohem větší je pravděpodobnost zaměnění kováře s kříštěm, který je však jen mírně jedovatý, ale velmi hořký.
