Snažím se usnadňovat lidem život prostřednictvím tipů do domácnosti. Zároveň mě fascinuje architektura a kultura, kterou objevuji pravidelným cestováním po různých koutech světa. Čtenáře chci především inspirovat k tomu, aby neutráceli své peníze za zbytečnosti a vyhnuli se možným pokutám.
Každé dítě má v případě potřeby povinnost přispívat svým rodičům na bydlení a jídlo. Říct si o to můžou v podstatně kdykoli, kdy uznají za vhodné.
Mohlo by se sice zdát, že povinnost přispívat na bydlení a jídlo se týká pouze rodičů, ovšem jak uvádí sever Pravoprovsechny, situace může být i opačná. To má samozřejmě svá určitá pravidla a děti v takovém případě musí být schopny uživit nejprve samy sebe. Pokud by se však váš otec či matka skutečně dostali do nesnází, a to natolik, že by neměli na základní potřeby, zatímco vy ano, ještě před žádostí o sociální dávky mají plné právo požádat o peníze vás.
Pokud se rodiče dostanou do nesnází, musí platit děti
Vyživovací povinnost dětí k rodičům může vzniknout za situace, kdy jsou děti schopny uživit samy sebe a zajistit si veškeré životní potřeby, jako je jídlo, bydlení a další, zatímco jejich otci či matce nebyl přiznán důchod a nejsou si schopni zajistit byť minimální standard pro svůj každodenní život. Charakter příspěvku má být samozřejmě podpůrný, což znamená, že jim nemusíte ihned posílat půlku své výplaty, ale pouze zajistit, aby měli kde spát a co jíst.
Zároveň je však třeba upozornit, že se vyživovací povinnost netýká nadstandardních požadavků, jako je cestování či pořízení nové televize. Jak také uvádí server Vyzivne, toto pravidlo má přednost před nárokem na sociální dávky a nelze se ho předem vzdát. Není tedy například možné, abyste se svým rodičem dopředu uzavřeli právně závaznou smlouvu, která by potvrdila, že se chce vzdát jakýchkoli příspěvků od svého dítěte.
Samozřejmě však mohou udělat to, že se již splatných částek výživného sami od sebe vzdají, ovšem to je pouze na nich a jejich vztazích s dětmi. Povinnost hradit výživné pak vychází také z možností, schopností a majetkových poměrů každého jednotlivého dítěte. To znamená, že každý může platit rozdílné částky. Zároveň pak úřady zohledňují také to, jakým způsobem se rodič podílel na výchově daného dítěte a zda plnil své rodičovské povinnosti.