Prababičky uměly ušetřit na všem. Jejich tipy na vaření se obzvlášť hodí při dnešních cenách plynu

Možná to bude znít zvláštně, ale vychytávky, které hospodyňky byly nucené používat při přípravě pokrmů během první a druhé světové války, se mohou hodit i dnes.

Zdroj fotografie: iStock

V současné vlně obrovského zdražování potravin, služeb, pohonných hmot i elektřiny a plynu se lidé snaží šetřit, aby vůbec vyšli s výplatou. Možná by se mohly hodit rady našich babiček a prababiček, které taky musely pečlivě vážit, co si mohou dovolit. Zejména během první a druhé světové války. Zatímco vojáci bojovali, jejich ženy se musely postarat o rodinu. Nedostatek potravin a omezené zdroje energie je nutily k vynalézavosti.

S úsporným vařením radily plynárny

Poradit si s omezeným množstvím jídla, které nebylo příliš rozmanité, a navíc úsporně vařit, byl tvrdý oříšek. Hodně populární bylo podobně jako dnes vaření na plynových kamnech. Plynárny tehdy radily hospodyňkám, jak mohou šetřit. Jedním z triků bylo takzvané věžové vaření. Spočívalo v tom, že se na jeden hořák naskládaly dva nebo tři hrnce na sebe. Pak se v podstatě připravovalo několik pokrmů najednou.

Sice to zní zvláštně, ale opravdu se to tak dělávalo. Důležité bylo promyslet, co v kterém hrnci bude. Ve spodním přímo nad plamenem se třeba vařila polévka nebo kaše. V druhém něco, co se mělo nebo mohlo vařit v páře, a do třetího babičky dávaly pokrmy, které chtěly udržet v teple. Využily tak pouze jeden hořák. Podobné vaření můžete vyzkoušet i dnes. Tento způsob byl tak populární, že ve čtyřicátých letech 20. století se věžové soupravy na tohle vaření daly koupit.

Vyrobili si termoizolační hrnec

Vychytávky našich babiček možná dodnes také používáte. Třeba tu, která uchová jídlo teplé. V době, kdy nebylo moc plynu, lidé balili horké hrnce do deky nebo do několika vrstev novin, aby jídlo zůstalo co nejdéle teplé. Opravdu skromní lidé si vyrobili speciální hrnec, ve kterém se jídlo vařilo, respektive docházelo. Dno a stěny dřevěného kýblu vypolstrovali peřinou nebo dekou a pak do něj vložili horký hrnec s předvařeným jídlem. Pořádně vše zabalili do peřiny. Pokrm v hrnci pomalu změkl.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Během procesu se nesměl hrnec otvírat. To trochu vymezovalo manévrovací prostor, co takovým způsobem lze připravit. Třeba brambory by se během několikahodinového vaření v takovém speciálním hrnci rozmočily. Vhodný byl pro vaření omáček, luštěnin, zelí, rýže nebo kotlet. Nejdřív se během půl hodiny jídlo předpřipravilo na sporáku a pak se přendalo do izolačního hrnce a nechalo 4 až 5 hodin dojít a změknout.  

Jídlo se dodělalo během pár hodin

Teoreticky bylo takto možné připravit třeba i guláš, ale po vyjmutí z hrnce se ještě musel dokončit na plynu. Pro hospodyňky, které navíc chodily do práce, to byl nejefektivnější způsob vaření. Před odchodem jídlo na sporáku předvařily, přendaly ho do speciální podomácku připravené vychytávky a vložily hrnec pod peřinu. Když se odpoledne vrátily ze zaměstnání, bylo jídlo hotové. Nemusely se starat o spotřebu plynu, ani o to, že by jídlo mohly připálit.