Babská rada zní: Přidávej do pračky kyselinu citronovou a prodloužíš její životnost o několik let. Jaký je reálný účinek?
Tradovaný postup přidání citronové šťávy do pračky kvůli tvrdosti vody vs. realita. Závěry odborníků mluví naprosto jasně.
Obsah článku
Důsledkem používání pračky je tvorba plaku a usazenin, hlavně uvnitř spotřebiče. Tato nešťastná konstelace pak vede k vyšší spotřebě elektřiny, a to o 10–15 %, což není málo. Problém se dá vyřešit koupením změkčovače vody či dalších dostupných prostředků. Hodně lidí ale dává přednost „babským radám“ a přidává do pračky nejrůznější složky včetně například citronové šťávy. To ovšem ke zlepšení situace nevede – výsledky jsou níže.
Důsledky citronové šťávy v pračce
Když se kyselina citronová spolu s vodou a práškem setkají v bubnu pračky, následuje nevyhnutelná chemická reakce. Navíc není jediná, a celkový soubor se může lišit podle materiálu samotného bubnu. Roli hraje také složení vody a další okolnosti. Bubny praček jsou nejčastěji vyráběny z hliníku a křemíku, který s kyselinou reaguje. Důsledky použití „zaručených“ babských receptů na sebe pak nenechají dlouho čekat a jsou většinou tristní.
Pro začátek destrukce povrchu
V první fázi interakce kyseliny citronové s vnitřkem pračky dojde ke zničení kovového povrchu, a to do hloubky až 1 milimetru. Vzápětí začnou praskat části stroje, na které je kladena kontinuální zátěž. Matoucí ovšem je, že během tohoto procesu bude pračka nadále fungovat a nebude se chovat nijak problematicky. Majitel tehdy obvykle usoudí, že postup funguje, případně neškodí. A bude v této taktice i nadále pokračovat.
Změna kovu na prach
Po nějaké době se ovšem zmíněné praskání a další narušování dostane na zcela kritickou úroveň. V tomto stavu už jsou prakticky nevyhnutelné naléhavé opravy, které často spolknou nemalé finance. Na třetí fázi už pak nedojde, protože druhou prakticky žádná pračka nepřežije. Inženýři ji však uskutečnili laboratorně, aby jasně ukázali destruktivní účinky použití kyseliny citronové. Výsledek byl drastický a kov se prakticky rozpadl na prach.
Je potřeba mít na paměti, že slitiny používané k výrobě těchto bubnů mají velmi nízkou míru únavy materiálu. Takový „unavený“ buben se pak začne velmi snadno lámat, a to i pod vlivem nejnepatrnější zátěže. Jde tedy o mechanismus nadmíru citlivý.
Profesionálové striktně proti
Profesionální opraváři proto před použitím citronové šťávy důrazně varují. Při použití tohoto „zaručeného“ postupu se ve výsledku setkáte s mnohem dražší opravou, než by byla jakákoli potenciální úspora.
Jaké podobné metody jste kdy zkoušeli?
Zdroj: TheSpruce
