Lošák jelení, vzácnost mezi houbami. Jedlá houba se od nejedlého lošáka hořkého liší minimálně
Houbaření je krásným koníčkem a relaxací, důležité je ale znát houby, které sbíráte. Na lošáka jeleního můžete narazit stále častěji.
Houbaření je v České republice nesmírně populární. A to ať už jedete na výkon a posuzujete dobrou sezónu podle počtu naplněných košů, nebo berete houbaření čistě jako koníček a způsob, jak trávit čas v přírodě, a spojíte procházku krásným podzimním dnem s hledáním hub. Já osobně patřím do té druhé skupiny. Na houby chodím ráda a mám velkou výhodu, že to do lesa nemám daleko. Kromě přírodních materiálů na výzdobu tak pokukuji i po houbách. Poznáte poměrně vzácný druh, lošák jelení?
Není lošák jako lošák
Pokud chodíte na houby rádi, vždy sbírejte pouze ty hřiby, u kterých jste si naprosto jisti jejich zdravotní nezávadností. Pochybnost může vzniknout u hub, jež jsou poměrně vzácné, jako je tomu například u lošáku jeleního (Sarcodon imbricatus). Kromě různých aplikací, které houby rozpoznají, můžete využít například i webu České mykologické společnosti. Ta na svých stránkách Myko uvádí, že lošák jelení býval naprosto běžnou houbou, ale vlivem znečištění ovzduší se stal vzácným. Nyní se ale zase objevuje četněji.
Tato houba vyniká tmavým kloboukem nepravidelného tvaru s velkými černohnědými šupinami a ostny na jeho spodní straně s krátkou tření našedlé barvy. Roste od srpna do října v jehličnatých lesích, hlavně u smrků, na písčitých půdách. Podle webu Wikipedia je lošák jelení zařazen v Červeném seznamu hub České republiky mezi téměř ohrožené druhy. Tato houba je poměrně chutná, ale čím je starší, tím může být více hořká a tuhá.
Záměna s jinými lošáky
Lošák jelení může být poměrně snadno zaměněn za jiné houby stejného druhu. Podobně vypadá například lošák hořký (Sarcodon scabrosus), jeho dužnina je velmi zřetelně hořká, klobouk je pokryt pouze drobnými šupinami a třeň má nazelenalou barvu. Najít ho můžete i v listnatém lese a rozhodně není jedlý. Zaměnit ho je možné i za lošák šupinatý (Sarcodon squamosus), který se liší jen málo. Šupiny více přiléhají ke klobouku a ostny jsou kratší. Nejlepším identifikátorem je ale místo růstu, na rozdíl od lošáka jeleního ho najdete v borovicovém lese.
Jak houby zpracovávat
Po procházce lesem přichází ta náročnější část, a to houby zpracovat. Zde se nabízí několik způsobů, které se také odvíjí od toho, jaké houby jste našli. Pevné, mladé a hlavně zdravé hříbky můžete usušit v sušičce na ovoce a zeleninu a dát například do dózy, případně rozmixovat na koření. Taková forma úpravy vydrží dlouho. Hřiby nasáklé vodou můžete vydusit a zamrazit. Nicméně dbejte na to, že tyto hřiby je dobré zpracovat nejpozději do 6 měsíců od zamrazení, jak jsme na ADBZ psali.
Pokud hřiby máte rádi, ale do lesa chodit nechcete, případně je zkrátka hledat neumíte, nabízí se i jednodušší řešení. Pěstovat například hlívu ústřičnou můžete i v pohodlí paneláku na balkoně a nebudete k tomu potřebovat nic víc než PET lahev a slámu, o tom jsme na ADBZ také informovali.
