Vybíráme tažné zařízení

Automobil je výborný pomocník pro různé práce na stavbě, zahradě i na chalupě. Převozem stavebního materiálu ale trpí interiér vozu a často i jeho další části.

Zdroj fotografie: Adobe Stock

Kutilům se proto vyplatí uvažovat o přívěsu. Aby vám k něčemu byl, potřebujete ale mít auto vybavené tažným zařízením. Těch je spousta druhů a my vám poradíme, které si vybrat.

Pevné tažné zařízení

Nejjednodušší a nejlevnější provedení tažného zařízení je takové, kde je kulový čep pevně spojen s karoserií vozu. Před několika desítkami let ani jiná možnost neexistovala, dnes jde u nových aut spíše o výjimku. Dealeři jej obvykle nabízí jako doplňkovou výbavu, ovšem zákazníci stále častěji volí dražší snímatelné tažné zařízení. Nebo nemohou zvolit žádné. Existuje totiž řada modelů, k nimž tažné zařízení dokoupit nelze. Proč? O tom se hezky rozepsal třeba Martin Vaculík na auto.cz.

Nízká pořizovací cena v případě tohoto typu tažného určitě neodráží jeho kvalitu. Naopak. Pevnost je chtěnou vlastností. A nejde jen o tažení přívěsného vozíku. Pokud chcete na kouli například vozit nosič jízdních kol, je takovéto tažné zařízení ideálním řešením.

Co ovšem může trpět, to je design vozu. Pokud jezdíte v off-roadu nebo SUV, je určitá míra neotesanosti, kterou právě kulový čep trčící ze zádi vozu symbolizuje, asi přijatelná. Sportovně či stylově laděným autům ale nesluší, jejich majitelé jej tak rádi schovají.

Odnímatelné tažné zařízení

Tím se pomalu dostáváme k odnímatelným tažným zařízením. Množné číslo je zde na místě, neboť ty se vyskytují v řadě typů různých výrobců. Vždy však platí, že čep smí být nasazen jen v případě, že je právě využíván. Pokud zrovna netáhnete přívěs, musíte jej demontovat. Obecně je lze rozdělit na taková, kde se čep připojuje ke konstrukci horizontálně, a ta, kde vertikálně.

Zdroj fotografie: Adobe Stock

Častější jsou ta horizontální. Zvolit přitom můžete jednodušší variantu, kde čep do konstrukce upevníte pomocí šroubů, nebo výrobně složitější, avšak na obsluhu jednodušší bezešroubový systém. Ten bývá dražší, avšak manipulace s ním je nesrovnatelně jednodušší. Stačí se naučit pár základních pohybů a během několika vteřin je tažné zařízení připraveno k použití či naopak sbaleno. Jen je třeba znát ty pravé pohyby, které se napříč výrobci mohou všelijak lišit. Co se také může lišit v závislosti na zvolené značce tažného zařízení, to je nutnost udělat výřez pro čep do nárazníku vozu. Někdy jde o zásah takřka neviditelný. Třeba v případě starých Fabií a některých výrobců tažného zařízení bylo nutné udělat velmi nepěkný a složitě maskovatelný otvor.

Pokud chcete na tažném zařízení vozit i nosiče kol či jiné podobné příslušenství, ohlídejte si hodnotu maximálního svislého zatížení čepu. Ze snímatelných modelů ji mívají nejvyšší obvykle ty vertikálně nasazované. Bývají sice nejdražší, ale disponují rychloupínacím systémem a v demontovaném stavu je na voze už vůbec neuvidíte. Skryta totiž bývá celá konstrukce tažného zařízení i zásuvka elektroinstalace.

Montáž tažného zařízení

Tažné zařízení si můžete na vůz namontovat sami. Postup popsal například Martin Žemlička na Garáž.cz. Pokud ovšem nejste zkušený montér, svěřte to raději specializované firmě. I pro profíka jde o práci na několik hodin. Specialista vám navíc poradí, který typ tažného zařízení je pro vaše využití ideální. Zvolit musíte i provedení elektroinstalace. Existují totiž dva standardy zásuvek – sedmipólová a třináctipólová. Zástrčky do první jmenované najdete na menších přívěsech. Ty větší nebo nosiče kol bývají opatřeny třináctipólovými zástrčkami. Zkontrolujte si tu vaši. Dobrou zprávou ovšem je existence redukcí mezi oběma typy.

Montáž u specialisty má ještě jednu výhodu. K tažnému zařízení dostanete typový list, který vám ušetří cestu na STK. Protokol odsud nebo typový list je totiž potřeba k zápisu tažného zařízení do technického průkazu vozu. Ten je povinný a provedou ho na úřadě kterékoli obce s rozšířenou působností.