Za energie ušetří statisíce. Plně soběstačný domek sice připomíná skleník, avšak o soukromí se majitelé bát nemusí
Na břehu jezera se nachází velmi netypický dům ve tvaru písmene A. Jde ve skutečnosti o obrovský skleník, který je zcela soběstačný stran vody, elektřiny i potravin.
Obsah článku
Švédské jezero Vänern je největší plochou svého druhu v zemi, jde o 5 648 kilometrů čtverečných. Nachází se na jihu země a jde také o třetí největší evropské jezero. Kolem něj se nachází mnoho malých domků, které tu během let vznikly, a tenhle konkrétní opravdu stojí za pozornost. Je totiž jediný svého druhu. Nejde ani tak o formát, jako o soběstačnost, protože je to vlastně jeden obrovský skleník. Jde tak o velmi futuristickou stavbu.
Obytný skleník s krásným výhledem
Dům áčkového typu není nic nového, tento má ovšem skleněnou strukturu, nikoli dřevěnou. Do střechy jsou již zabudované solární panely, což dovoluje zásobování domu elektřinou, topení a taky ohřev vody. Majitelé instalovali zeleninovou zahradu i malý ovocný sad. Mají tak zásoby vlastních potravin, opět díky skleníkové struktuře celého domu. Ten není sám nijak velký a poskytuje celkový povrch a rozloze 124 metrů čtverečných.
Je však třeba mít na paměti, že není nijak vyhříván nebo izolován, ale že ho skleníkové řešení chrání před zimou, větrem i deštěm. Navíc mají majitelé díky skleněným stěnám neustálý výhled na krásné okolí včetně jezera a prakticky nonstop sluneční světlo. Francie má svou vlastní hvězdu a průkopnici áčkových domů, konkrétně Elizabeth Faure. Ta si svůj dům postavila za méně než 35 000 euro (cca 856 000 Kč).
Obytný trojúhelník na více místech světa
Ukázala tím, že tento samostatný dům se dá postavit za více než rozumný rozpočet. Áčkový dům je architektonická forma se strmým sklonem střechy, která končí velmi blízko linii základů. Tyto domy se poprvé objevily začátkem 50. let, přičemž už tehdy měly stejné rysy jako jejich dnešní podoba. V Číně nebo na ostrovech jižního Pacifiku se jim říká „Crucks“ nebo „Grubenhaus“, což lze přeložit jako „střešní kabinu“.
Velmi je zpopularizovali architekti Walter Reemelin, John Campbell, George Rockrise, Henrik H. Bull a Andrew Geller. V době jejich rozšíření takto stavěli celé prázdninové vesničky. Domky zažily dvě vlny velké popularity, a to po celém světě. První přišla po 2. světové válce, protože spojovaly několik důležitých vlastností. Byly cenově dostupné, daly se postavit velmi rychle a také z poměrně dostupných materiálů.
Renesance dostupného bydlení
V té době šlo ovšem hlavně o domy na rekreace a sekundární bydlení. Teprve v nedávné době se k nim hodně lidí vrací jak ve Francii, tak i jinde. Proto rostou jak samostatně, tak v houfech a vytváří opět ony vesničky. Důvody jsou stejné jako na konci světové války. Tradiční dům je dnes velmi drahý, ať už jde o samotnou výstavbu, případně další údržbu. Stejně je to i s rekonstrukcemi, ke kterým se také mnoho lidí uchyluje.
Tyto áčkové domy se pak staly méně nákladnou alternativou. Nicméně v současné době se přidává i další stránka věci. Opatřují si je lidé, kteří chtějí zažívat trochu dobrodružnější život, mají je jako hlavní sídlo. Teď je jen otázka, zda případná světová krize bude k takovému způsobu bydlení shovívavá.
