Byt ve výborné lokalitě každého odradil svým stavem. Mladá designérka se pustila do výzvy opravit ho za 40 tisíc korun

Některé byty jsou jako časová kapsle. Naštěstí je lze s trochou představivosti přestavět k obrazu svému i s minimem financí.

Zdroj fotografie: S vědomím Polina Sotnikova

V roce 2019 se interiérová designérka Polina Sotnikova rozhodla, že si pronajme byt v centru Jekarěrinburgu. Šlo o jednotku ze starého bytového fondu, rozpočet činil 100 000 rublů (41 000 Kč) a chtěla v něm strávit několik let. Byt byl v naprosto žalostném stavu. Přestože v něm před ní několik majitelů žilo, žádný z nich neprovedl byť minimální opravu čehokoli. Designérka se ovšem nevyděsila a pustila se do díla sama.

Pronájem a spory o prodej

Místní úředníci pak Polinu požádali, aby popsala proces opravy. Měla tak poradit lidem, kteří by se chtěli pokusit o stejný postup. Každý byt je jedinečný, je však nemožné vstoupit do stalinské éry a kompletně ji zmodernizovat. Polina tedy nevyhazovala nábytek, protože je to dle ní neuctivé. Není ovšem potřeba dělat z obytného prostoru muzeum. Zachování estetiky znamená rovnováhu mezi starou a novou dobou.

S majitelem se dohodla na pronájmu za 20 000 rublů měsíčně (8 300 Kč), ovšem s prvním měsícem zdarma coby renovační dovolenou. Výzvou byla tedy oprava za měsíc, Polina však už předtím podobné projekty provedla. Byt si nakonec vyžádal mnohem více, protože neprovedla na úvod komplexní prohlídku. Nebrala v potaz skutečnost, že za 60 let se zde nic nedělalo a některá tvrzení majitele byla nepravdivá.

Odkrývání problému za problémem

Byt byl pronajímán i migrantům, kteří ho moc nešetřili a hlavně v něm přespávali. Například rozebrání mezipatra odhalilo hnízdo švábů, jež bylo potřeba hned dvakrát vyhubit. Polina původně nechtěla byt kupovat, ale po velké investici změnila názor. Když to majitel kategoricky odmítl, s opravami přestala – nebude investovat do cizího. Problémem se ukázali být i dělníci. První tým byl nezkušený, druhý věčně opilý.

Do třetice to ušlo, i když výsledek mohl dopadnout lépe. Polina chtěla zachovat estetiku, takže levný nábytek z velkoobchodů nepřipadal v úvahu. V ložnici zůstala lampa, noční stolky, skříň, štuková lišta, římsa i stropní zásuvky. Zachovala i reliéf nově vymalovaných stěn. Podlaha je sice nová, respektuje však tvar staré, pro dveře platí to samé. Kuchyně je zcela jiná a vyrobená na zakázku. Všechny stěny jsou bílé, takže výplň může být proměnlivá.

Výzva selhala, rady pro druhé

V renovační výzvě na 100 000 rublů (41 000 Kč) nakonec Polina neuspěla, protože celkové náklady se vyšplhaly na rovný milion. Byt tak není ani levný, ani drahý. Designérka udržela kompromis mezi financemi a celkovým vkusem. Přišla také na to, že s dělníky a řemeslníky je třeba od začátku stanovit jasné cíle a být náročný a přísný. Krom toho je nemožné udělat dokonalý byt, musíte se umět zastavit a střízlivě posoudit možnosti.

Původní image interiéru se moc neshoduje s potřebami dnešní doby. Lidé za sovětské éry zdaleka neměli tolik věcí. Pokud by tedy Polina chtěla adaptovat byt například na rodinu s dítětem, bez sortimentu levného nábytku se neobejde. Nejdříve doporučuje provést kompletní prohlídku s instalatéry, elektrikáři a stavebním týmem. Nedělejte v takovém bytě drahé úpravy povrchů, neprodáte ho totiž o moc dráž, než jste ho koupili.

V jakém nejstarším bytě jste se kdy ocitli?

Zdroj: HomeBuilding