Kdy kočky vrní: Nemusí být jen blažené. Důvodů může být mnohem více, například to může znamenat i nemoc
Vrnění je pro většinu z nás znamením kočičí spokojenosti, něčeho jako „jsem šťastná, nech mě tu se vyhřívat na sluníčku“. Ale nemusí tomu tak být.
Obsah článku
Kočičí vrnění, nebo také předení, si obvykle spojujeme se spokojeností. Jenže – věděli jste, že kočky vrní i z jiných důvodů? A ne vždy z těch radostných, jak jsme v redakci zjistili. Naučte se porozumět zvířecí řeči jako skutečný kočičí zaklínač.
Vrnění jako kočičí řeč těla s vibracemi
Kočky jsou mistři neverbální komunikace – toho jste si dozajista všimli už mnohokrát. Nejenže mňoukají, syčí nebo prskají, ale také vrní. Ano, i tenhle nevinný zvuk je vlastně formou řeči, píše web Pet MD. Jemné vibrace v hrudi používají nejen na vás, ale i vůči jiným zvířatům. Vrněním vám tak vlastně říkají něco jako: „Všechno je v pohodě, nepanikař, nejsem nebezpečná.“
Takže když se k vám kočka přitulí a začne tiše příst, pravděpodobně říká: „Jsem u tebe a je mi fajn.“ Ale pozor – významů může být mnohem více.
Vrní i nemocná nebo zraněná kočka? Ano!
Zní to zvláštně, ale je to tak. Kočky vrní i tehdy, když je něco bolí. Je to doslova jejich vlastní terapeutický nástroj. Vibrace při vrnění (obvykle 25–150 Hz) mají totiž údajně léčivý účinek – pomáhají regeneraci kostí, tkání, zmírňují bolest a dokonce zklidňují srdeční rytmus. Zkrátka – když kočka není v nejlepší kondici, může se doslova sama „dovrnět“ k lepšímu stavu.
Stres? I tehdy může kočka příst
Vrnění bývá podle magazínu New Scientist i osvědčenou kočičí strategií proti stresu. Není tedy divu, že ho můžete slyšet například při cestě k veterináři nebo ve chvíli, kdy se vaše číča cítí něčím ohrožená (třeba návštěvou nebo novou kočičkou). Takové vrnění může znít skoro stejně jako to spokojené, ale když se podíváte na její tělo, budete mít jasno. Napnuté svaly, rozšířené zorničky, uši dozadu – to vše říká, že tentokrát byste si měli dávat pozor.
„Já si vždycky myslela, že se moje kočička z návštěvy mé kamarádky těší. Chodila totiž po obýváku a vrněla. Bylo mi jen divné, že se od ní nechce nechat hladit – vysvětlil mi to až veterinář. Ale za pár měsíců si holky sedly a teď už vrní opravdu z radosti,“ přidává své zkušenosti naše čtenářka Katka N. z Brna.
