Umakart má dodnes doma spousta Čechů. Vyplavalo ale na povrch, že představuje nebezpečí

Umakart není tak bezpečný, jak se na první pohled zdá, a rychlá výstavba koupelen si uměla vybrat svou daň.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Dost možná si na to pamatujete také – uniformní umakartová jádra, jedno jako druhé. Někteří je mají v koupelnách dodnes, jiní už dávno investovali do rekonstrukce a těší se třeba z koupelny vytvořené z ytongu nebo podobného materiálu. Co však o zmíněném umakartu vlastně víte?

Kde se vlastně vzal umakart?

Když tohle slovo vyslovíte, vybaví se vám nejspíš uniformní hnědá hmota s lesklým povrchem, ze které se dalo postavit prakticky cokoli, jak podotýká web DeníkPravda. Třeba i dělicí stěny, když na to přišlo (o jejich zvukové nebo tepelné izolaci samozřejmě nemohla být řeč, ale jako přepážky mezi pokoji bohatě stačily).

Zajímavý je už jeho název – původně šlo vlastně o obchodní značku a zkráceninu slov „umělý karton“. Umakart. Jak jednoduché, že? V Československu se vyráběl od roku 1943. Velmi brzy se však toto označení vžilo i pro materiál jako takový (podobně to má dnes například Jar – také ne vždy myslíme na konkrétní značku, ale spíše na saponát jako takový).

Zdroj fotografie: Pixabay

Jen papír a pryskyřice

Ve své době (zejména v 60. letech) si umakart získal oblibu především díky tomu, že se dal vyrobit velmi rychle a ve velkém množství. Aby také ne – jde vlastně jen o papír spojený syntetickou pryskyřicí. Ten se poté nalepí na podkladovou vrstvu a je hotovo. Pak už zbývá jen nějaká ta pěkná tapeta na povrchu (nepříliš povedená imitace dřeva, znáte to) a může se stavět.

Ve své době představoval opravdu revoluční materiál. Byl stejně významný, jako jsou v dnešní době plasty. Ovšem s vývojem nových technologií začala jeho obliba upadat. Přestal se vyrábět v 90. letech a od té doby je podle informací ze stránek iPrima v domácnostech postupně nahrazován.

Byl škodlivý, jen se o tom nemluvilo

Abychom však nezmiňovali jen jeho přednosti, musíme zmínit i jeho stinné stránky. Především byl velmi náchylný k růstu plísní. A zbavit se jich nebylo právě jednoduché. A aby toho nebylo málo, obsahoval také jedovatý formaldehyd. Něco takového bychom si dnes domů nepustili, na to se můžete spolehnout.