Vzal starou lednici a za 2 hodiny ji proměnil v drahý „zázrak technologie“. Jeho žena nemohla uvěřit, že se dívá na tentýž spotřebič

Ledničky jsou statisticky jeden z nejdéle sloužících spotřebičů, a to ve většině domácností. Za dobu jejich životnosti se může celá kuchyně změnit k nepoznání i několikrát.

Zdroj fotografie: iStock

Nicméně v dnešní době dochází k častějším designovým změnám a těm už lednička nemusí stačit. V novém prostředí pak někdy působí jako dinosaurus, ačkoli je funkčně zcela v pořádku. S trochou vlastní iniciativy a šikovnosti lze však i z takového kusu udělat ozdobu nového prostoru. V zásadě jde totiž pouze o vzhled lednice. A pokud najdete – jako v tomto případě – řešení bez vlivu na funkčnost, pak máte vyhráno na obou frontách.

Nový kabátek pro starý kus

Představte si tedy situaci, kdy je škoda vyhodit plně provozuschopné vybavení domácnosti a zároveň nemáte mnoho prostředků na jeho případné úpravy. V takové chvíli nespěchejte s nákupem novinek. Pro vytvoření skutečně uměleckého díla, jehož základem bude právě stará lednička, toho nepotřebujete mnoho. Je jen potřeba dostatek fantazie, která se vydá tím správným směrem. Základním nástrojem bude lepicí páska a možná pár dalších věcí.

Zdroj fotografie: S vědomím Paweł E.

V samotném papírnictví se pořádně rozhlédněte a najdete dost možná šikovnější a jednodušší nástroje, jak kýženého barevného efektu docílit. V tomto případě došlo na zlatý a zrcadlový povrch. Přestože prosvítají pruhy u madel, která slouží k otevření, kovově působící spotřebič do nového interiéru nádherně zapadá. Film na stěnách přiléhá naprosto hladce a opravdu to vypadá, že je tohle samotný povrch staré lednice. Další detaily lze doladit.

Prapočátky ledniček

Jakmile začali lidé operovat s potravinami nad rámec okamžité spotřeby, bylo potřeba je nějakým způsobem déle uchovávat. To nemuselo nutně znamenat chlazení, ale hlavně izolaci od veškerých bakterií a škodlivých vlivů. Podle konkrétního klimatu volily tedy starověké civilizace metodu konzervace podle dostupných přírodních zdrojů chladu. Jednalo se proto o řeky či jezera, zakopávání do bažin nebo bláta. V zimě přišel samozřejmě na řadu led.

Zdroj fotografie: S vědomím Paweł E.

Pak už vznikaly jámy plné sněhu nebo ledu, kam byla potrava zahrabána. Navrch přišel izolační materiál jako písek nebo sláma, který cenný obsah chránil před vnějškem i vetřelci. Před příchodem elektřiny nebylo od těchto postupů prakticky upuštěno, jen se trochu měnila jejich forma. Pokud nebyl dostupný led, využívalo se sklepení, ve kterých byla i v létě teplota nižší než venku.

Příchod moderních produktů

Průmyslově vyráběné chladicí boxy, které byly předvojem dnešních ledniček, se začaly objevovat koncem 19. století. Šlo o silně izolovanou dřevěnou nebo kovovou skříň, která uvnitř dlouho udržela velký blok ledu. Zásoby ledu pak pravidelně doručovala chladírenská firma přímo do provozů nebo domácností. První druh umělé lednice představil skotský fyzik a profesor William Cullen a stalo se tak v roce 1748.

Předvedl tehdy efekt rychlého odpaření tekutiny na plyn, nicméně metodu neaplikoval pro praktické použití. Princip moderních lednic vychází z práce mnoha techniků o cca 100 let později. V roce 1913 pak Američan Fred W. Wolf vynalezl první domácí elektrickou lednici, která měla chladicí jednotku nahoře. Masivní výroba tohoto zařízení se pak rozběhla o 5 let později. Tehdy byla představena domácí lednice s vlastním kompresorem.