Pěstování, sušení a skladování provensálských bylinek od A do Z: Těm domácím se chutí žádné kupované nevyrovnají

I když to vypadá, že je s námi toto koření snad už od pradávna, ve skutečnosti bylo přesné složení „herbes de Provence“ ustanoveno až v roce 1970. A to samozřejmě obchodníky s kořením, kteří chtěli dát oblíbené kořenící směsi stabilní obrysy. Ve francouzské oblasti Provence se však samozřejmě používá mnohem déle. Právě zde totiž divoce rostou všechny bylinky, které tuto směs tvoří. A o jaké jde?

Základní složení herbes de Provence

Základních prvků provensálských bylinek je šest. Jedině společně dokážou vykouzlit onu jedinečnou, lehce pikantní chuť. Jde o:

• rozmarýn (Rosmarinus),
• tymián (Thymus vulgaris),
• majoránku (Origanum majorana, syn. Majorana hortensis),
• dobromysl alias oregano (Origanum vulgare),
• saturejku (Satureja),
• a levanduli (Lavandula).

iZdroj fotografie: Depositphotos

Někdy se přidává také bazalka (Ocimum basilicum) a estragon (Artemisia dracunculus). Všechny bylinky musí být v prvotřídní kvalitě a sklízené ve chvíli, kdy obsahují nejvíce vonných silic, tedy obvykle v téměř poledních hodinách během horkých letních dnů. A na co si dát pozor při pěstování jednotlivých kousků?

Pěstování oregana a majoránky

Co do chuti bývají tyto dvě bylinky často zaměňovány, přesto platí, že oregano je trochu pikantnější. Pro nejlepší chuť chtějte klasickou dobromysl obecnou (Origanum vulgare) alias oregano. Ta potřebuje místo chráněné před mrazem a rozestupy sazenic nejméně 30 cm od sebe. Dobromysl lze vysévat přímo na záhon, kde bez potíží přezimuje (s dobrým zimním krytem). Pro intenzivnější chuť nezapomeňte pravidelně odstraňovat poupata.

iZdroj fotografie: Pixabay

Majoránka zahradní (Origanum majorana, syn. Majorana hortensis) je rostlina jednoletá. Potřebuje především hodně sluníčka a předpěstování na parapetu. Listy se mohou chlubit nejlepší chutí ještě předtím, než vykvetou. Ale pozor – na našem trhu bývá k dostání i tzv. vytrvalá majoránka (Origanum x majoricum). Jde o křížence dobromysli a majoránky. Na záhonku vám sice vydrží, její chuť je však mírně odlišná.

Jak pěstovat tymián a saturejku

Tymián obecný (Thymus vulgaris) můžeme znát také pod názvem mateřídouška obecná. Ze semen se pěstuje obtížně, doporučujeme vsadit spíše na nákup sazenic. Potřebuje hodně sluníčka, ovšem nemá rád přelévání a přehnojování. Nejlépe chutná ve chvíli, kdy ještě nestihl nasadit na květy. Ovšem pokud budete mít časem na záhonku tymiánu přebytek, doporučujeme část natě nechat vykvést – přiláká totiž množství motýlů.

iZdroj fotografie: Pixabay

A totéž platí i pro oregano. Oproti tomu na saturejku (Satureja) se slétají spíše včely, pokud ji necháte vykvést. U ní platí, že sbíráme nať až od 6 centimetrů výšky (dbáme na pravidelné zaštipování, které podpoří její rozvětvení). Podobně jako další provensálské bylinky i ona vyžaduje velmi slunečné umístění a střídmou zálivku. U nás je nejčastěji k dostání saturejka horská (Satureja montana) a saturejka zahradní (Satureja hortensis).

Pěstování levandule a rozmarýnu

Na závěr jsme si nechali dva nejrobustnější keříčky ze všech zmíněných. Levandule i rozmarýn se totiž dokážou vytáhnout pořádně do výšky, když jim to dovolíte. U nás se nejčastěji pěstuje rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis). Není sice mrazuvzdorný, ale pokud ho budete pěstovat jako hrnkovou rostlinu, nemusíte se o jeho zdraví bát. Potřebuje především pravidelné zaštipování, aby se hojně rozvětvil.

iZdroj fotografie: Pixabay

Skutečnou krasavicí je pak levandule lékařská (Lavandula angustifolia), která se vyznačuje velmi jemnou vůní a zvláštní chutí. Bohužel v našich podmínkách se mnoha častěji na záhonech vyskytuje odolnější kříženec levandule úzkolisté a širolisté alias lavandin (Lavandula x intermedia) s ostřejší vůní a štiplavější chutí, který se do směsi provensálských bylin příliš nehodí. Levandule potřebuje slunce a sušší půdu.

Jak sklízet bylinky do směsi

Ideálním okamžikem pro sklizeň bylinek je chvíle, kdy z bylin oschne ranní rosa, ale zároveň ještě nenastoupí ten největší polední žár. Bylinky ostříhejte nůžkami (ručním sběrem riskujete vytržení z kořenů), opláchněte pod vodou a nechte osušit. Poté je rozložte na stinném a větraném místě a nechte proschnout. Můžete je rovněž svázat do svazků a zavěsit ke stropu, v takovém případě je obalte do papírových kornoutů, které zamezí usazování prachu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Recept na provensálské bylinky

Jakmile máte bylinky nasušeny, zbývá je už jen smíchat v tom správném poměru. Ten by měl vypadat takto:

• 2 lžíce saturejky
• 3 lžíce tymiánu
• 2 lžičky majoránky
• 1 lžíce oregana
• 1 lžíce květů levandule
• 3 lžičky rozmarýnu

Bylinky podrťte na přibližně stejné velké kousky a dobře promíchejte. Poté uložte do tmavé nádoby a skladujte v suchu. Hodí se především jako dochucovadlo zeleninových pokrmů, grilovaného masa, ale také k omáčkám, těstovinám nebo do jídel z rajčat. Směs byste měli spotřebovat do jednoho roku, poté ztrácí většinu svých unikátních vlastností.

Kupujete si provensálské bylinky v obchodě, nebo sázíte spíše na svou vlastní zahrádku?

Zdroj: GardeningKnowHow, NKZ