„Přestěhovali jsme se na vesnici kvůli klidu, to byla chyba,“ říká Jana. Je tam podle ní větší ruch než ve městě

Mnoho lidí dnes utíká z měst na vesnice, kde hledá klid a zasloužený odpočinek. Někdy to však nemusí být ta nejlepší volba.

Zdroj fotografie: Adam Hauner / Creative Commons / CC BY-SA

V současné době lidé čím dál častěji vyhledávají život na vesnici s tím, že tam je více klidu a pohodlí. To byl také případ čtenářky Jany P. a jejího manžela, kteří prodali svůj byt a vzali si úvěr na krásný rodinný dům nedaleko jejich oblíbené Prahy. Po čase nicméně oba začali zjišťovat, že to nebyl zrovna nejlepší nápad, a nyní svého rozhodnutí litují. 

Vesnice nemusí být vždy nejlepší nápad 

Jana se se svým manželem přestěhovala na vesnici především kvůli klidu. „To byla ta největší chyba, kterou jsme mohli udělat. Opravdu toho teď litujeme, protože je to podstatně horší než dřív. Hlavně když kolem našeho domu jezdí hlučné traktory a nákladní vozy. Není jich během dne sice tolik, ale zato dělají větší randál než stovky obyčejných osobních aut,“ uvádí. 

Zdroj fotografie: Pixabay

Auta okolo jejich baráku jezdí velmi blízko a takřka vždy pociťují otřesy. „Jelikož je na vesnici větší ticho, není to jako klasický monotónní městský šum osobní dopravy. Co je pak ještě horší, jsou víkendy. Většina místních totiž dohání pracovní záležitosti okolo své zahrady a domu právě v sobotu nebo v neděli,“ pokračuje Jana.

Žádný víkendový klid 

„Představte si, že si v sobotu či v neděli chcete udělat klidné ráno při šálku kávy, ale zničehonic ho naruší sekání trávy, řezání dříví na cirkulárce nebo štípání polínek. Vždy to musím poslouchat až do polední pauzy. Je to neúnosné, stejně jako když místní poté, co práci dokončí, pijou ve svých garážích nebo pergolách do dvou do rána.“

Zdroj fotografie: Depositphotos

„Kolikrát jsem je musela jít uklidňovat, protože mají v oblibě během noci vyjít do ulic a zpívat si dechovky. To ani nemluvím o místních zvířatech. Kokrhání kohouta mi tolik nevadí, ale když mi na zahradu neustále lezou cizí psi, slepice nebo dokonce prasata, jsem z toho pak opravdu zoufalá. Nyní s manželem plánujeme, že svůj dům prodáme a vrátíme se na okraj města, kde se snad konečně dočkáme klidu,“ dodala Jana.