Proto naše babičky věšely koberce na zeď: Zapomenutý starý zvyk bude brzy velmi aktuální
Koberce visící na stěnách jsou silným reliktem z dob Sovětského svazu. I takto zvláštní ozdoba zdi měla však celkem logické opodstatnění.
Obsah článku
Naše babičky totiž rozhodně nebyly hloupé a tento postup tak není jen prostou ozdobou. Kromě jiného šlo o ukázku finanční prozíravosti. Zvláště v minulých dobách byl takový koberec majetkem. Kvalitní, s měkkým vlasem stál hodně peněz a špatně se sháněl. Jeho přítomnost tak byla znakem finančního zdraví rodiny. A protože po něm nikdo nechodil, sloužil na zdi i celé dekády, aniž by reálně došlo k jeho opotřebení.
Tepelná izolace prostoru
Jeden z nejvýraznějších efektů pověšení takto silného materiálu na zeď. Na vesnicích se běžně topilo dřevem, městské byty používaly samozřejmě ústřední topení. Co naplat, dřevěná okna těsnila ve srovnání s dnešními modely skutečně mizerně. A nebylo ani příliš možností, jak tuto situaci zlepšit. Bylo tedy klíčové nenechat místnosti domu vychladnout, a právě koberec na zdi byl v tomto ohledu velmi nápomocen. Čím kvalitnější, tím účinnější.
I u nás existuje stále mnoho domů, které tento problém trápí, což aktuálně vyplouvá na povrch. Ve spojení s nárůstem cen energií se ukazuje, kde všude lidé nejsou schopni ušetřit, protože se obrovské množství tepla prostě ztratí. Lidově řečeno pak dotyční „topí pánubohu do oken“. Velmi dobrou pomůckou je v takovém případě nasnímání domu termokamerou. To odhalí i cesty, které by majitele mnohdy nenapadly. Pak se dá konečně řešit příčina.
Krytí zvuku z okolních místností
Zvuková izolace byla zvláště ve starých domácnostech značný problém. Klasické „chruščovky“, tedy sovětské paneláky, na tom byly zvlášť mizerně. Od sousedů bylo totiž slyšet naprosto cokoli od zakašlání po vaření vody či hudbu. Tohle domácí pohodě samozřejmě nepřidalo a další vrstva na zdi tak byla zárukou alespoň nějakého soukromí. Právě za tímto účelem se koberce věšely hlavně v ložnicích a dětských pokojích.
Hluk postupuje ve vlnách a v bytě je tedy potřeba mu narušit cestu. Cokoli tvrdého ho bude jen odrážet, měkké věci naopak pohlcovat. Proto zvuková studia používají molitanové matrace, které se dají také běžně opatřit.
Když došlo na tapetování
V době před cca 40 lety nebylo tapetování vůbec snadnou záležitostí. Lepidlo se doma ručně ředilo, papírové plátno se roztahovalo a také velmi snadno trhalo. Tapetovat jednou za pár let tedy určitě nehrozilo. Hodila se tedy jakákoli metoda, jak stěny bytu průběžně chránit před nečistotami. Zavěšený koberec logicky vyhověl i této funkci. Zároveň vznikla ochranná bariéra před případným poškozením. Často se proto věšel za pohovky nebo sezení.
Tedy za místa, kde bylo větší riziko kontaktu člověka se zdí. Opřít se o měkký koberec bylo mnohem příjemnější a dlouhodobé tapety byly chráněny před vnějšími vlivy.
Zakrýval veškeré nerovnosti
Protože byly tyto staré byty stavěny na kvantitu, nikoli kvalitu, projevilo se to nevyhnutelně na výsledné podobě. Pro mnoho lidí tak není termín „vyrovnání stěn chruščovky“ nic nového. Tento proces mohl klidně trvat i delší dobu. Nerovnosti a neduhy tak nebyly opraveny, jen překryty nábytkem, obrazy, paravány nebo opět kobercem. Při obdržení nového bytu se rodina totiž snažila co nejrychleji přesunout, na ladění a opravy tak nebyl čas.
