Za 2. světové války byla nucena opustit svůj byt a už se do něj nikdy nevrátila. Když do něj po 70 letech vstoupil dědic, nevěřil svým očím

Když se majitelka bytu za 2. světové války vydala na jih Francie, nejspíš nepředpokládala, že by práh bytu, který za sebou zanechala, ještě někdy překročila. Nájem byl pravidelně placen a do bytu následujících 70 let nevkročila lidská noha. Madam Boguiron žila dlouhý a asi i šťastný život, skonala až v roce 2010 ve věku úctyhodných 90 let. Teprve závěť uvědomila dědice, že tohle místo vůbec existuje. K posouzení pozůstalosti si tak přizvali i zástupce aukčního domu.

Výlet do zcela netknuté minulosti

Dražitel už zažil nejspíš hodně, ovšem otočení klíčem v zámku pro něj bylo úvodem k pořádnému šoku. Tady se totiž prakticky zastavil čas. Luxusní interiér několika pokojů byl plný starožitného nábytku, na křeslech ležely drahé obrazy, případně byly opřeny o další nábytek. Zlacené závěsy a krásné koberce byly doslova přízraky starých krásných dob. Znalec se po projití celého bytu přiznal, že si připadal doslova jako v Šípkové Růžence.

iZdroj fotografie: S vědomím Solange Boguiron

Na toaletním stolku bylo množství parfémů a také silná vrstva prachu. Dále nedbale pohozený hřeben, který jako by stále vyhlížel svou majitelku a její kadeře. Hlavním nálezem, který zaujal pozornost, byl ale obraz od Giovanniho Boldiniho, italského malíře z 19. století. Plátno ukazuje Marthu de Florian, babičku posledního majitele tohoto bytu. Dáma v růžových mušelínových šatech mu byla múzou a také milenkou.

Mládí, studia, Florencie, cesty

Obraz šel poté do aukce, přičemž vyvolávací cena byla stanovena na 253 000 euro (cca 6 229 000 Kč). O právo vlastnit tento jedinečný poklad se zakrátko rozhořel opravdový souboj. Nakonec si plátno našlo nového majitele, který za něj zaplatil 2,1 milionu eur (51 milionů Kč). Portrét Marthy de Florian je odborníky považován za nejcennější Boldiniho dílo. Tento umělec (1842–1931) strávil v Paříži většinu své malířské kariéry.

iZdroj fotografie: S vědomím Solange Boguiron

Podle článku v magazínu Time z roku 1933 byl obecně znám jako „Švýcarský mistr“ pro plynulý styl malby. Narodil se ovšem v italské Ferraře jako syn malíře náboženských objektů. Jeho starší bratr byl architekt Luigi Boldini. V roce 1862 se vydal do Florencie, kde pak 6 let studoval a praktikoval malbu. Na akademii a výuce se ovšem objevoval jen sporadicky. Ve Florencii ovšem potkával další realistické malíře, jako Macchioliho a další.

Přesun do Londýna a malování honorace

Šlo o italské předchůdce impresionismu, jejichž vliv je patrný v Boldiniho krajinách. Ukazuje to jeho spontánní reakci na přírodu, ačkoli nejznámějšími díly se staly jeho portréty. Později se přestěhoval do Londýna, kde se snažil prosadit právě jako portrétista. Zde zhotovil portréty nejvyšších členů společnosti včetně Lady Holland a vévodkyně z Westminsteru. Od roku 1972 žil v Paříži, kde se seznámil i s impresionistou Edgarem Degasem.

Koncem 19. století se stal nejmódnějším portrétistou Paříže. Jeho ohromující styl ukazuje některé Macchioliho vlivy a místy připomíná práce mladších autorů. V roce 1889 byl italskou komisí jmenován na pařížskou výstavu a obdržel za to Řád čestné legie. Zemřel v Paříži 11. ledna 1931 a jeho díla po jeho smrti kolovala výstavami po celém světě. Jedna z nich proběhla například v New Yorku, a to 7 let po jeho úmrtí.

Galerie