Retro zábava v ČSSR: Jak se lidé bavili bez dnešních možností. Se všemi otázkami si poradí jen starší ročníky

Pamatujete Tuzex, céčka nebo diafilmy? Co bylo v ČSSR běžnou součástí zábavy, to dnes mladší často ani nepoznají. Ověřte si, kolik toho ještě víte.

Zdroj fotografie: Nechranická/ Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Stačí jedno slovo a člověk je zpátky v obýváku, kde se večer čekalo na pohádku a pak se televize klidně odmlčela. Mnozí mají pocit, že si dobu ČSSR pamatují přesně, ale u konkrétních pojmů se najednou začne všechno míchat dohromady. Tuzex zní povědomě, spartakiáda taky, jenže co přesně patřilo k zábavě a co k běžnému koloritu doby? Právě tady se jistota často láme. Zkuste si bez nápovědy vybavit, co tehdy bylo úplně normální a dnes už to mladším často nic neříká.

Když se vzpomínky začnou plést

Zájem o retro se navíc v posledních letech vrací ve vlnách, ať už přes staré obaly, úryvky z televize nebo vyprávění rodičů a prarodičů. V redakci se s tím setkáváme často: lidé bezpečně poznají céčka, ale spletou si bony s kupony nebo Tuzex s obyčejným obchodem. Podobné vzpomínky fungují překvapivě silně i u čtenářů, kteří tu dobu sami nezažili, jen ji mají doma naposlouchanou. Stačí jedna fotka diafilmu, starý magnetofon nebo zmínka o spartakiádě a debata se rozjede sama. Právě proto dává takový test smysl i dnes, kdy se z někdejší každodennosti stává skoro malá historická hádanka.

Tady nejde o letopočty

Tady nejde o chytáky pro pamětníky ani o suché letopočty. Kvíz ověřuje hlavně orientaci v pojmech, předmětech a zvycích, které patřily k volnému času, domácí zábavě i veřejnému životu. Naše redakce proto vybrala otázky, které vycházejí z běžných situací, typických omylů a věcí, na něž se kdysi vůbec nemuselo nic vysvětlovat. Lidé si často pletou, co bylo skutečně součástí tehdejší reality a co si do ní promítáme až zpětně. Hodit se bude postřeh, všeobecný přehled i schopnost rozlišit detail, který starší generace brala jako samozřejmost.

Až teď se ukáže, co si opravdu pamatujete

Něco poznáte hned, u jiných otázek se možná zarazíte déle, než byste čekali. To je na tom to zajímavé. Starší ročníky obvykle vytěží osobní zkušenost, mladší zase rodinné historky a dobrou intuici. Zkuste to bez nápovědy a bez hledání, protože právě první odpověď bývá nejupřímnější. A možná zjistíte, že i vlastní vzpomínky umí být překvapivě zrádné. Jestli dáte většinu správně, nebo vás pár pojmů vrátí o generaci zpět, uvidíte sami.