Z barabizny luxusní palác: „Koupě 120leté věže bylo to nejlepší rozhodnutí, má nepřekonatelné kouzlo.“

Po celé dekády stála opuštěně krásná věž, na kterou lidstvo prakticky zapomnělo. Pak se ovšem objevil starostlivý člověk a vdechl jí druhý život.

Zdroj fotografie: S vědomím Alexander Popov

V budově se teď nachází hotel i muzeum, příběh věže však není o podnikatelském záměru. Využití budovy je totiž výhradně ten nejlepší způsob, jak celou věž udržet v optimálním stavu. Místo bylo původně – než se z něj stala úplná ruina – nepochybně krásné. Teď je ještě krásnější a vzhledem připomínajícím perníkovou chaloupku láká nové zájemce. To vše díky tomu, že zaujala Anreye Pavlichenka, který má pro historii ruské architektury slabost.

Hledání investorů, pak vlastní práce

Společně se svou ženou šel do věže naprosto cíleně. O tomto zcela opuštěném místě totiž neslyšel zdaleka poprvé. Pak ovšem spatřil, v jak žalostném stavu se nachází. Věžička byla nakloněná jak šikmá věž v Pise, žádná okna, celá konstrukce vratká, stromy nebezpečně blízko. Nicméně i pod tímto děsivým povrchem byla patrná původní krása. Andrey se tedy rozhodl ji obnovit všemi jemu dostupnými prostředky. Nejdříve hledal investory.

Zdroj fotografie: S vědomím Alexander Popov

Oslovení společníků a hledání sponzorů ovšem nevyšlo, rozhodl se tedy výdaje pokrýt sám a problémy řešit vlastními silami. Velmi dlouho hledal také restaurátory, kteří by byli schopni obnovit zašlou slávu. Práce začaly odstraněním věže a chirurgicky pečlivou demontáží všeho ostatního. Co zůstalo, bylo následně obnoveno. Ztracené části ze shnilého dřeva byly kompletně nahrazeny, přičemž staré detaily vznikly dle původních technologií.

Něco starého, něco nového

Opět tedy zazářil původní vzhled celého domu, věž byla demontována, poté znovu sestavena. Z celé konstrukce se zachovalo asi 60 % původních kmenů a veškeré vnější detaily byly ponechány v původní podobě. Nové pak dostaly nový nátěr. Na vlastní oči tak lze nyní vidět, co pochází ze staré stavby a co z rukou Martyana Sazona. Dokonce i hydroizolace domu je vyrobena podle starého postupu – tedy z březové kůry.

Zdroj fotografie: S vědomím Alexander Popov

Andrey investoval nemalou částku a strávil obnovou Astashovské věže asi 10 let života. Momentálně slouží jako kombinace hotelu a muzea, kde se dá relaxovat i se seznámit s historií dávných dob. Hlavně tedy se životem tehdy bohaté rolnické rodiny. Interiér tvoří starožitnosti z daného období v kombinaci s místními výrobky. Vybavení, jako postele, židle nebo zrcadla, má staletou historii a dají se normálně použít.

Muzeum jako reálná návštěva domu

Veškerý tento inventář pochází z hledání po vesnicích a při různých aukcích. Lze tu najít restaurovaná kachlová kamna. Fungují a dá se na ně krásně natáhnout. Jsou tu veškeré detaily starého období, nejde však o přeplácané hromady, vše je velmi střízlivé rozprostřeno. Věci jsou na svém místě, jako kdybyste opravdu vstoupili do domácnosti té doby. Přední schodiště je hodno domácího sídla na území Petrohradu.

Okolí zahrnuje také ekodomy pro hosty, pokud už nestačí kapacita samotné věže. Ta pojme nejvýše 25 hostů. Panoramata okolních domků poskytují krásný výhled na celý dřevěný palác. Když hosty omrzí putování minulostí, mohou se tu věnovat rybaření, lyžím, raftingu nebo klasické pěší turistice. V okolí jsou také starobylé kostely. Hotel nabízí též dobovou stravu připravenou zcela podle starých receptur, a to včetně snídaní.

V jaké podobné budově jste kdy byli?

Zdroj: Yandex